V panelové diskusi v příjemných prostorách coworkingového centra Opero v Praze se o realizovaných projektech, vizi do budoucna a udržitelném fungování Česko.Digital rozpovídali členové leadership týmu Eva Pavlíková (Co-Founder & CEO), Eva Zehnálková (Chief Marketing Officer), Tereza Gagnon (Head of Partnerships / Fundraising), Romana Pokorná (Chief Delivery Officer) a naši CTO Tomáš Znamenáček a Martin Wenisch. První část rozhovoru najdete také na našem blogu.

Co je nejtěžšího na práci s dobrovolníky?

Martin: Rozhodně to, aby je to bavilo. My jsme občas zapomínali na to, že lidé přichází ve volném čase, chtějí nám dávat své volné víkendy a večery a naše práce není je nějak zaměstnat a vytěžit jejich práci. Naše práce je, aby je to bavilo. To se teď snažíme zajišťovat a snažíme se poznat to, co všechno může lidi bavit, protože jsme dřív nedokázali pracovat s motivací lidí. Zjistili jsme, co všechno mohou lidi od Česko.Digital a od dobrovolnické práce očekávat a snažíme se to pomalu naplňovat. A myslím, že se nám to začíná pomalu dařit.

Tomáš: Druhá věc, která je při práci s dobrovolníky ošidná, je, že jsou obrovsky motivovaní, věnují nám hromadu času a je těžké se to podvědomě nesnažit dorovnávat. Je to stejný reflex, jako když spravujeme někomu barák a musíme makat do padnutí. To je velmi jednoduché udělat v Česko.Digital kmenovému týmu. Člověk vidí, že lidi ve svém volném čase, o víkendech a po večerech něco dělají, a je těžké nedělat to zrovna tak. Na tom bychom ale vyhořeli, to si musíme hlídat. Je to příjemný problém, samozřejmě.

Eva Z.: Já bych doplnila, že obtížná výzva na práci s dobrovolníky je, abychom v daný okamžik opravdu měli co nabídnout. Ne vždy se to stává a ne vždy máme pro člověka, který je ochoten ve svém volném čase pomoci, adekvátní příležitost, kterou může naplnit. Hledáme řešení, jak to minimalizovat. Abychom v ten okamžik, kdy někdo přijde s nabídkou pomoci, řekli „Děkuji, co kdyby sis vzal tento konkrétní úkol ušitý přímo pro tebe a měl jsi radost z toho, co pro Česko.Digital i lepší Česko uděláš?“. Právě tohle je jeden z velkých úkolů kmenového týmu Česko.Digital.

Eva P.: Myslím, že to je i práce s egem. My v roli placeného týmu jsme někdo, kdo poskytuje podporu. Radka Horáková říkala, že jsme zdravotní sestry. Někdy je hrozně těžké potlačit svoji potřebu a víc se věnovat potřebě dobrovolníka, který si pro něco přichází a my často nevíme, co to je. Nebála bych se to pojmenovat jako potlačení ega – a být každý den energeticky připravený na to, že podporuji druhé více než sebe.

Na jaký konkrétní projekt jste v Česko.Digital nejvíce hrdí a proč? Jaké překážky, se kterými jste se předtím nikdy nesetkali, bylo třeba překonat?

Romana: Vezmu to asi hrozně osobně. V Česko.Digital máme projekty a vždy tam máme i někoho, koho nazýváme Support koordinátor. Je to člověk z placeného týmu, který pomáhá v projektové roli a radí třeba lidem na projektu, na koho se obrátit. Z pohledu dobrovolníka je totiž těžké vždy vědět, co v rámci projektového procesu následuje v jaké chvíli. Já mám takto dva projekty a jsem na ně osobně dost zaměřená, o to víc je pro mě úspěch důležitý.

Jsem velmi hrdá na projekt Začni učit!. S projektem jsme začali v říjnu minulého roku, kdy projekt procházel inkubací, zadavatelé dostávali spoustu úkolů v oblasti přípravy projektového záměru, na kterém pracovali spolu s našim mentorem. Poté jsme přešli do realizace, postavili obrovský tým a já jsem během té doby viděla, jak tým zadavatele strašně roste. Dělá mi radost chodit na schůzky, kde poslouchám, jak je tým výborně sehraný a zadavatelky jej umí skvěle řídit a směřovat.

Eva Z.: I já jsem pyšná na projekt a projektový tým Začni učit!. S oblibou říkám, že my v kmenovém týmu jsme dirigenti, kteří ani tak nemávají hůlkou, ale spíše rozdají noty, podle kterých se dokáže orchestr sehrát a hrát. Když je třeba, jsme mentorem, který poradí – a na projektu ZačniUčit! to po počátečních turbulencích harmonicky hraje. Velká vděčnost, že se to dostalo z fází turbulencí do fáze, kdy to sviští a vypadá, že v polovině srpna budeme projekt Začni učit! opravdu spouštět.

Martin: Hodně často se zapomíná, že Česko.Digital je neziskovka, která musí hodně pracovat i na svém vlastním rozvoji. Jedním z našich aktuálních projektů, na který jsem hrdý, je Portál dobrovolníka. Tam se snažíme co nejjednodušeji zapojit dobrovolníky a poslouchat, jak by si své zapojení představovali. Další skvělá věc na Portálu dobrovolníka je, že jako interní produkt se nám tím povedlo spojit celý kmenový placený tým, že spolupracujeme na jedné věci zlepšování samotného Česko.Digital a tím přes dobrovolníky pomáháme zlepšovat Česko.

Tomáš: Skutečný důvod, proč jsme z portálu nadšení, je, že se nám s Martinem podařilo aspoň chvilku programovat, k čemuž nás obvykle moc nepouští.

Taky bych chtěl bych zmínit dva projekty: Dáme roušky a Covid portál. Dáme roušky proto, že mám dojem, že tady jsme úplně bezvadně zafungovali jako platforma, kam někdo může přijít s dobrým nápadem a my mu poskytneme infrastrukturu pro to, aby svůj nápad přetvořil v realitu. Tam jsme nebyli dirigenti, ale byli jsme spíš šerpové, prostě jsme tam makali a pomáhali. Mám dojem, že tady podpora někoho s dobrou myšlenkou zafungovala moc pěkně.

Z Covid portálu mám velkou radost, protože se v extrémně krátkém časovém období podařilo nejen něco naprogramovat, ale hlavně se tam v rychlosti podařilo prolomit nedůvěru. Podařilo se sejít se na jednom místě, říct si, že za 14 dní musíme mít něco fungujícího, musíme na tom spolupracovat s veřejnou správou a navzájem přistoupit na svá pravidla hry, aby ta věc vznikla. A to se podařilo. Často, když něco googlím, končím na Covid portálu. Teda vlastně bohužel, ale je to bezvadný, mám z toho velkou radost, že to slouží takhle pěkně.

Eva Z.: Eva mluvila o tom, že jedna z rolí Česko.Digital je role integrátora, spojovatele. Právě tuto roli naplňujeme v projektu Střecha duševního zdraví, na který jsem pyšná, protože vzešel z komunity. Prvním z projektů, který se realizoval a má obrovský dopad, je Učíme online a druhým kandidátem s obrovským celospolečenským dopadem a potenciálem je právě Střecha duševního zdraví.

Od ní si slibujeme to, že Česko.Digital a samotný projekt Střecha dokáže propojit organizace, které se tématem duševního zdraví zabývají. Tyto organizace v České republice existují, nicméně nejsou propojené a navzájem spolu nekomunikují. Ambicí projektu je propojit všechny odborníky, kteří se zabývají touto tematikou, a být lidem nápomocní. Aktuálně vzniká podprojekt, který se zabývá duševním zdravím dětí a mladistvých. Intenzivně pracujeme na doručení řešení, které dokáže dětem, které potřebují pomoc, najít důležitý kontakt či odpovědi na jejich otázky.

Tereza: Zmínily se tu jak interní projekty, tak externí. Já jsem v Česko.Digital poměrně krátce, přišla jsem z komerčního světa. Naše otázky ohledně motivace lidí a péče o ně jsou často témata, které velké firmy teprve začínají řešit. Vidím hezkou paralelu k tomu, kdy my zkoušíme nějaké nové postupy a vidíme, že dobrovolníci k nám přichází proto, protože si chtějí zkusit nové metody a postupy spolupráce. A v tom je velká síla. Takže neskromně dodávám, že na co jsem hrdá je to, že často dokážeme konzultovat i s firmami, které jsou de facto technologicky na vyšší míře nějakého vývoje, ale my zase máme jiné zkušenosti, které jsou pro ně v současné době hodně cenné.

Eva P.: Ještě bych chtěla doplnit, že právě nechci vypichovat některý z projektů, protože si myslim, že každý je velmi originální a pomáhá v nějaké podobě. Za mě je to i celé Česko.Digital, byť si myslím, že stále jsme v takovém stádiu pokusu, jestli to klapne. Určitě myslím, že to, že se nám to aspoň částečně daří, je i velké poděkování našim největším partnerům, bez kterých bychom tady dnes nebyli. Úplně první byla Nadace České spořitelny, dále je to Nadace Bakala, je to Livesport a nově to bude i Nadace PPF. Takže velký dík i jim, protože my si neskromně  říkáme o velké finanční částky, kterými nás ty organizace podporují, a je to ve výši čtyř milionů. Je to velký závazek a velký projev důvěry. Takže  věřím tomu, že i Česko.Digital můžeme považovat za úspěšný projekt, a že se nám bude dařit ho naplňovat.

Existuje nějaká databáze projektů podobných organizací po světě, ze kterých lze přebírat best practice?

Tereza: K té databázi – my jsme definování jako civic-tech organizace. Je to standardní typ organizace, který funguje už téměř ve všech státech světa. Jsme v kontaktu s mezinárodní Code for All, což je globální síť civic-tech organizací. Je tam i databáze právě různých úspěšných projektů a je možné na nich dokonce i participovat. Takže ano, taková síť existuje, jsme její součástí, inspirujeme se a rádi i nějaké inspirace ze zahraničí přinášíme.

A existuje i nějaká platforma, kde by tyto organizace spolu komunikovaly, sdílely best practice tak, jak se o to snažíte tady uvnitř České republiky?

Tomáš: Teď nevím, jestli to nebude znít legračně, ale my doufáme, že touhle platformou bude Česko.Digital, minimálně v Evropě. Zatím vlastně o takovýchto integračních snahách napříč civic-tech organizacemi pořádně nevíme. Myslím si, že tu je velký prostor – pro nás.

Odkud čerpáte inspiraci a motivaci?

Tomáš: Tradiční odpověď na tuhle otázku jsou dobrovolníci. Je to obrovský motor vidět, jak se nám každou chvíli ve Slacku objeví někdo nový, někdo s opravdu unikátními zkušenostmi, někdo zajímavý a řekne: Chtěl bych vám pomoct s tímhle a tímhle. To je obrovská motivace se každý den do toho Slacku znova vrátit a znova se o to celé pokoušet.

Romana: Ta motivace je i o tom, že jak komunikujeme hodně transparentně, tak nás každý den někdo „kope do zadku“. Protože všude je spousta dobrovolníků a my dostáváme konstantní zpětnou vazbu, co je potřeba zlepšit, na čem je potřeba pracovat, co nefunguje. Ta velká motivace je tedy i negativní a pořád nás to žene dopředu. Abychom stavěli projekty tak, aby dávaly smysl, aby lidi mohli skrz nastavené prostředí pracovat a dávat svůj otisk do společnosti.

A to je vlastně to, co už zmiňoval Tomáš: tam, kde nejsou chyby, není prostor pro růst.

Tomáš: Jde to přetavit i v motto: „V Česko.Digital děláme už dnes chyby, které vy budete dělat až zítra.“

Proč a jak chcete působit za hranicemi?

Martin: Je to hodně přirozené, protože i teď do Česko.Digital chodí spousta nečesky mluvících zájemců, kteří v Česku žijí nebo žili nebo případně se propojují z nějakých jiných zemí. Třeba kolem Dáme roušky jsme měli propojení s Itálií. Ten zájem je. A to, co jsme dřív říkali, že pracujeme v češtině, v české komunitě, chceme zachovat češtinu, nechceme přecházet do angličtiny, se pomalu láme, pomalu se to mění. Říkáme si, že bychom rádi udělali nějaký projekt s celoevropským dopadem, protože o něj je prostě zájem.

Eva P.: Pokoušet se o to být v Evropě je povinnost, pokud máme co nabídnout. Myslím, že z dat, která vidíme, jsme možná už největší civic-tech organizace v Evropě. Je hrozně fajn si naše myšlenky a know-how jít validovat někam jinam. Zároveň nám přijde užitečné, že témata, která řešíme, ať je to duševní zdraví, vzdělávání či digitalizace státu, jsou témata, která rezonují napříč Evropou. A byla by velká škoda zkušenost ze zahraničí nepřenášet k nám zpátky. Vrátím se k tomu, co říkal Martin, tedy že je to přirozený vývoj a vlastně i povinnost.

Můžete identifikovat klíčové lidi ze státní správy nebo v Česku, na které se můžeme my dobrovolníci obrátit, aby se vám lépe pracovalo? Existuje někdo takový?

Tomáš: Nevím, jestli by mělo smysl zmiňovat konkrétní jména, ale rozhodně lze zmínit princip. Ve veřejné správě je spousta schopných lidí, kteří potřebují podpořit, říct, že to má smysl. Lidi, se kterými má smysl konstruktivně mluvit a snažit se jim pomoct. Důležité je přistupovat k veřejné správě bez předsudků. Není to ani tak v konkrétních lidech, někteří mají třeba větší páku, někteří menší, ale důležité je, abychom se v co největším počtu snažili s veřejnou správou komunikovat a pomáhat jí. 

Eva P.: Pokud znáte někoho z veřejné správy, kdo chce dělat věci jinak, tak mu řekněte o Česko.Digital. Myslím, že se nám daří vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém společně hledáme inovace a digitalizaci ve státu. 

Druhá oblast je to, co pro digitalizaci můžeme udělat my všichni: zajímat se o to, které politické strany tato témata opravdu řeší. Být aktivní a ptát se, jestli digitalizace státu je důležitá, nebo ne. Být aktivními občany a zároveň technologie a inovace po státu požadovat. A dát lidem kolem sebe vědět o Česko.Digital, kde můžeme společně měnit Česko k lepšímu.

Jak jste na tom genderově, dobrovolníci i tým? Je cítit v Česko.Digital, jak je digitalizace maskulinní odvětví a jestli ne, jak se vám to daří?

Tomáš: Myslím, že ta metafora zdravotních sestřiček, která padla na začátku, má velkou výpovědní hodnotu. Minimálně zastoupení v placeném týmu, kde jsou hoši v těžké defenzivě. Mezi dobrovolníky netuším.

A co vy, už jste se zapojili do některého z našich projektů? Pokud ne, přidejte se k nám a začněte měnit Česko k lepšímu!

Záznam celého rozhovoru najdete na našem Youtube.